To, co Voltaire věděl už v 18. století, stále platí – a vždy platit bude.
„Lékař je člověk, který předepisuje léky, o kterých ví málo, na nemoci, o kterých ví ještě méně, lidem, o kterých neví vůbec nic.“

To je fakt, který se jasně ukazuje na způsobu určování diagnóz – podle podobnosti symptomů, jejichž příčina je ale u každého člověka jiná. Lékař předepisuje léky systémem pokus–omyl.
A proč je to tak? Protože moderní medicína léčí jen symptomy, ne příčinu, která je vždy neviditelná – a proto ji lékař nemůže poznat.
Skutečná příčina nemoci neleží na úrovni viditelných tělesných projevů, ale v podvědomých programech mysli, vibrujících strachem. Ty neustále spouštějí stresovou reakci těla – i v situacích, kdy k tomu není žádný důvod.