„Vnútorné vytvára vonkajšie. Nevidené je rodičom videného.“ Alexander Loyd

„Vnitřní vytváří vnější. Neviděné je rodičem viděného.“
Alexander Loyd, autor knihy Léčebný kód a Nejvyšší princip na světě

Nemůžeme změnit svět tam venku, ale můžeme změnit náš svět uvnitř – a tomu se pak přizpůsobí i ten vnější. Neznamená to, že se svět sám změní, ale že ho budeme vnímat z jiné perspektivy, z jiné úrovně vědomí. Jediné, co můžeme ovlivnit – a od určitého bodu i vědomě kontrolovat – je náš vnitřní svět myšlenek, pocitů, emocí, vzpomínek, přesvědčení, programů. Pokud chceme zjistit, kdo jsme a proč žijeme tak, jak žijeme, musíme pochopit, že si celý život vytváříme sami. Odpovědi na všechno, co potřebujeme vědět, najdeme pouze uvnitř sebe. Nikde jinde je nehledáme, protože nikde jinde neexistují.

Jsme jedna rodina, jeden druh. Pocházíme ze stejného zdroje, máme společnou podstatu – a jediné, co nás odlišuje, je naše mysl, její naprogramování, přes které vnímáme a vytváříme svou realitu. Věci nevidíme takové, jaké jsou – vidíme je takové, jací jsme my. To znamená, že neexistuje jedna realita pro všechny. Existuje jedna skutečnost, která je absolutní a vždy stejná pro všechny, kdo ji v daný okamžik pozorují – ale každý ji vnímáme po svém. Všechno, co vidíme, slyšíme, cítíme, posuzujeme, je jen naší vlastní realitou a existuje jen v naší mysli. Proto je nesmírně důležité, jak naše mysl funguje – jestli v náš prospěch nebo neprospěch.

To, jak žijeme, jak vnímáme, jak prožíváme jednotlivé situace, závisí na našem vnitřním naprogramování. V něm je uloženo všechno, čemu věříme a čemu ne – protože všechno, co děláme, děláme proto, že tomu věříme. Pokud se chceme dozvědět víc o tom, kdo jsme a proč myslíme, cítíme a jednáme tak, jak myslíme, cítíme a jednáme – musíme se vrátit do minulosti. Jen tam najdeme odpověď na otázku: „Kdo jsem?“ a jaké je moje vnitřní naprogramování. Musíme se ponořit do svého nitra a vrátit se do minulosti. To ale neznamená cestování časem. Čas – a tedy i minulost – ve skutečnosti neexistují. Existuje jen přítomnost – a návrat do minulosti znamená napojení na naše uložené vzpomínky v přítomném okamžiku.

Vzpomínky obsahují všechny situace a s nimi spojené pocity – a také naše interpretace těchto situací. Obsahují naši výchovu, přesvědčení, kterým věřili ostatní a předali nám je, naše zklamání, traumata, pocity nedostatku lásky, pozornosti, nepřijetí, pocity opuštění... Všechno, co jsme v životě zažili a čemu věříme, že je reálné. Reálné je to však jen pro nás a naši mysl – pro nikoho jiného to neexistuje. A možná to bylo reálné pro úroveň našeho tehdejšího myšlení a vědomí v čase, kdy se vzpomínka uložila. Dnes – z jiné perspektivy vědomí a životních zkušeností – uvidíme všechno jinak. Ale musíme se k těmto vzpomínkám, podvědomým programům a přesvědčením dostat.

Většina z nich je uložena v podvědomí – což znamená, že si je vědomě nevybavíme a často ani netušíme, že je máme. Ale máme je všichni – jen si je neuvědomujeme. A neuvědomujeme si ani jejich sílu nad naším životem. Cílem vnitřní práce je přivést je na světlo vědomí. A to můžeme udělat jen my sami. Je to náš život – a kdo ho zná lépe než my?

Naše vnější okolnosti, situace, vztahy nám sice zrcadlí náš vnitřní stav, ale až když se začneme věnovat vnitřní práci a pochopíme souvislosti mezi vnitřním nastavením a vnějším světem, začneme si uvědomovat své programy, emoce, způsob vnímání a vše, co s tím souvisí. I to, jak vznikly – a jak s nimi můžeme pracovat z nové úrovně vědomí a měnit je na prospěšné. Pak, pokud se nám nelíbí, jak žijeme, můžeme to změnit. Dobrou zprávou je, že tento potenciál a schopnosti máme všichni – jen je musíme aktivovat vnitřní prací. Pouhé stěžování si na život nepomůže. Musíme jednat – protože přísloví „bez větru se ani lístek nepohne“ zde platí absolutně.

Je to obrovský dar, který jako lidstvo máme – schopnost pracovat se svou myslí a tím měnit svou realitu. Máme obrovskou moc – a zároveň je to jediná skutečná moc, kterou nad svým životem máme. Nejsme oběti našich programů – jsme jejich tvůrci. Tvůrci své reality a života. Skutečnost bude vždy stejná, ale změnou své vnitřní reality změníme perspektivu vnímání vnějšího světa – a tím změníme i svou vnější realitu. Opakovaným myšlením, cítěním a jednáním upevňujeme svou vnitřní realitu, která se pak stane naším novým programem. Tento stav se nazývá stav bytí. Když to pochopíme, pochopíme i to, jak může být život jednoduchý, krásný a úžasný – a jakým zázrakem ve své rozmanitosti je.

Mnoho lidí ve svém nevědomí – tedy v nepochopení širších souvislostí života – si myslí, že pokud chtějí něco změnit, musí změnit vnější okolnosti. Práci, vztahy, partnera, místo, kde žijí... Ale neuvědomují si, že svůj vnitřní stav si nesou všude s sebou. Na krátkou dobu v novém prostředí budeme mít pocit, že se něco změnilo – ale brzy se přihlásí naše podvědomé programy. Budeme mít znovu stejné problémy ve vztazích, práce nám nebude vyhovovat... Protože naše naprogramování – podle zákona přitažlivosti (podobné přitahuje podobné) – nám opět přitáhne lidi a situace odpovídající našemu vnitřnímu stavu. Takhle změna nefunguje.

Vnější okolnosti jsou jen zrcadlem našeho vnitřního nastavení – a pokud chceme změnit svůj život, musíme změnit svou vnitřní realitu. Nemusíme mít žádný vnější cíl, kvůli kterému to děláme. Dělejme to pro sebe – protože už víme, že žijeme podle programů a přesvědčení, která nejsou naše. A my přece chceme žít svůj život – ne život někoho jiného.

Vnější okolnosti jako je majetek, peníze, společenský nebo pracovní úspěch a další jsou sice příjemné, mohou nám na chvíli přinést větší svobodu – ale bez potřebného vnitřního naprogramování nám dlouhodobý pocit zdraví, štěstí a naplnění nepřinesou. Proto je důležité dát si jako prioritu svůj vnitřní stav – který, když bude přenastaven ze strachu na lásku, vytvoří pro nás ty nejlepší vnější podmínky, které si dnes naše mysl ještě nedokáže ani představit. Protože prožít život v lásce, radosti a klidu – bez ohledu na vnější okolnosti – to je skutečný úspěch. A ráj na zemi.

Pokud nejsme spokojeni se svým životem, všechno, co potřebujeme ke změně, už máme. Tento dar máme v sobě – jen musíme pochopit, na jakých principech funguje. Když se vydáme na cestu sebepoznání, všechny informace potřebné k našemu vnitřnímu růstu si nás najdou.

Takže pokud chceme změnu, musíme vystoupit ze své komfortní zóny, opustit své pohodlí a začít dlouhodobě a disciplinovaně pracovat se svými myšlenkami a emocemi. Protože mysl se bude novému, neznámému vždy bránit – a vnější lákadla, která odvádějí naši pozornost od jediné cesty, která může vytvořit život, jaký si přejeme, jsou všude kolem nás.

Po vnitřní práci a změně vědomí s ní spojené už pro nás vnější okolnosti – tak jak je většina lidí dnes vnímá – nebudou tak důležité. Nikdy ani nebyly. Důležitost jsme jim dávali my sami – na základě našeho naprogramování. Naše mysl nás přesvědčovala, že pokud nebudeš mít tamto, nebo nebudeš tímto, budeš v očích druhých nikdo. Ale teď, když ovládneme svou vnitřní realitu a změníme perspektivu směrem k lásce, budeme si moct konečně vybrat, co je pro nás skutečně důležité – a co ne.

Stačí změnit myšlení a pochopit, že si odtud nic neodneseme – kromě pocitu užitečnosti pro druhé. Užívejme si světské radosti, jsou tu pro nás. Jen se nenechme myslí oklamat, že jsme něco víc než ostatní, když máme víc peněz, majetku… Nejsme – a určitě přijde čas, kdy to každý pochopí. Ideální je pochopit to ještě dřív, než přijde náš čas odchodu.

Zorba Buddha
člověk nové doby, užívající si světské radosti duchovním způsobem – v lásce, bez strachu