Buďme znovu dětmi! Divokými a svobodnými, které se ničeho nebojí, žijí v přítomnosti, neřeší minulost ani budoucnost, jsou plné lásky a nebojí se ji projevit. Jediným rozdílem mezi dítětem z dětství a dítětem v dospělosti by měla být moudrost, kterou jsme všichni obdarováni, ale nemuseli jsme ji ještě v sobě objevit. Všechno má svůj čas a ten právě přichází.
Ano, možná si řeknete, to znám, to jsem už slyšel. Ale zamysleli jste se někdy nad hloubkou poselství této myšlenky? Není to jen o vytáhnutí tonoucího z vody…Existuje množství perspektiv, ze kterých se na tuto myšlenku dá nahlížet, a ta naše je jen jedna z mnoha, ale vychází z perspektivy lásky. Může vám pomoci pochopit určité souvislosti spojené s jednáním v rozporu s Láskou a jeho možné důsledky.
Každý vždy ví, co je třeba dělat, pokud jde o život někoho jiného. Ale v první řadě jsme tu sami za sebe. My neseme odpovědnost za svůj život a nikdo jiný. Posuzovat druhého a přitom nevidět celý film jeho života je velmi povrchní. Stejně tak obviňovat druhého za svůj život a neuvědomovat si, že každé rozhodnutí ve svém životě nakonec děláme vždy jen my sami. Vždy je všechno jen o nás samotných. My jsme tvůrci svého života a všechno, co pro nás existuje, existuje jen v naší mysli, v naší realitě. Takže pokud chceme skutečně něco změnit, musíme a můžeme změnit pouze sebe. Změnit svou mysl a její naprogramování. Nad ničím jiným ve skutečnosti nemáme moc. Vnější okolnosti nemůžeme změnit bez změny našeho vnitřního nastavení, protože ty jsou vždy jen zrcadlem naší vnitřní reality.
Slovy Adriana Monka bychom mohli říci, že mysl je pro člověka „dar, ale i prokletí“. Pokud nám slouží a žijeme svůj život bez strachu, je to obrovský dar, ale pokud nás ovládá tím, že nás neustále nutí se něčeho bát, je prokletím. Život ve strachu a život v lásce bez strachu jsou dvě zcela odlišné reality života. Nepotřebujeme vědět všechno ani všemu rozumět. Ale to, co vytváří naši realitu, bychom znát měli. Potom se stáváme pány svého života a jeho vědomými tvůrci. Pokud jsme jen ve vleku mysli, aniž bychom si ji uvědomovali a používali ji správným způsobem, budeme stále jen jejím otrokem a žádnou změnu, která by nás posunula v našem životě ke zdraví, štěstí a naplnění, nezažijeme. Neustále nás budou ovládat naše podvědomé programy a naše vědomá část mysli se nikdy nedostane ke slovu.
Jak řekl Albert Einstein: „Všechno je energie a nic kromě energie neexistuje.“
Proč je důležité poznat sám sebe? Protože to má zásadní dopad nejen na náš vlastní život, ale i na životy všech ostatních. Poznání sebe sama však předchází ještě odpověď na otázku: Kdo jsme jako lidé?
Bez tohoto pochopení nemůžeme pracovat s energetickými modely v naší mysli a vědomě tak měnit svou životní realitu. Teprve když pochopíme, že nejsme jen tím, co vidíme, nebo co si o sobě myslíme, že jsme, ale že jsme nesmírnou inteligencí, která vyzařuje a přijímá energetické frekvence, teprve pak můžeme začít věnovat pozornost sami sobě a svému vnitřnímu naprogramování.
Nemůžeme změnit svět tam venku, ale můžeme změnit náš svět uvnitř – a tomu se pak přizpůsobí i ten vnější. Neznamená to, že se svět sám změní, ale že ho budeme vnímat z jiné perspektivy, z jiné úrovně vědomí. Jediné, co můžeme ovlivnit – a od určitého bodu i vědomě kontrolovat – je náš vnitřní svět myšlenek, pocitů, emocí, vzpomínek, přesvědčení, programů. Pokud chceme zjistit, kdo jsme a proč žijeme tak, jak žijeme, musíme pochopit, že si celý život vytváříme sami. Odpovědi na všechno, co potřebujeme vědět, najdeme pouze uvnitř sebe. Nikde jinde je nehledáme, protože nikde jinde neexistují.
Vnitřní vytváří vnější a to platí i při fyzické stránce naší existence, kterou je tělo. Většina lidí považuje za krásu jen vnější fyzickou stránku člověka a vnitřní nevěnuje žádnou pozornost. Skutečná krása člověka však není jen fyzická, ale především ta neviditelná – vnitřní. To, co člověk ze svého energetického pole vyzařuje a jak se ostatní cítí v jeho přítomnosti. Jinak řečeno, jaký dar přinášíme svou přítomností druhým.
Velký člověk Mahátmá Gándhí – to, co hlásal, také žil. Byl věrný své myšlence a byl ochotný za její naplnění obětovat i život. Nic z toho, co dnes většina lidí v naší materiálně založené společnosti a době považuje za důležité, si s sebou neodneseme. Když se naplní náš čas a vyčerpá se naše životní energie, nebudou to majetky, domy, auta, firmy, partner, děti ani nic jiného hmotného, co si s sebou odneseme. Bude to náš osobní růst nesmrtelné Duše na úrovni vědomí. Následky skutků, které vykonáme.
Stav hlubokého vnitřního klidu je zdrojem skutečného štěstí. Když pochopíme souvislosti života, už se nebudeme muset ničeho bát. Pokud nežijeme tak, jak bychom chtěli, musíme hledat důvod ve strachách, které nám v tom brání. Prvotním strachem, ze kterého vyrůstají všechny ostatní strachy, je strach o život, respektive strach ze smrti. Strach ze smrti bychom mohli nazvat také jako strach ze ztráty života. A s ním je spojen každý další strach ze ztráty čehokoli. Abychom mohli ze svých životů odstranit prvotní strach a následně všechny z něj vycházející strachy, musíme věnovat pozornost smrti a jejím prostřednictvím životu.
