Co je to láska?

Aby nám to vše bylo jasnější a abychom se od dnešního dne dokázali naladit na lásku a začít tuto léčivou frekvenci využívat při našem uzdravování, musíme si definovat význam slova „LÁSKA“. Pokud ho pochopíme správně, důsledky našich činů v lásce budou pro naše tělo a zdraví prospěšné. Existuje několik perspektiv, ze kterých můžeme lásku vnímat.

LÁSKA JAKO STAV BYTÍ. Nejvyšší úroveň lásky, která vytváří trvalý stav zdraví, je láska jako stav bytí ve formě osobní vibrace, z níž čerpá své energie a na které vibruje i tělo. Je to energetická frekvence jako každá jiná, ale vibruje na vysoké frekvenci a vytváří pozitivní důsledky ve vnitřní i vnější realitě. Život člověka v této vibraci bychom mohli nazvat osvíceným. Tento život je jednou velkou oslavou zdraví na všech úrovních existence. V dnešním materialistickém způsobu života tohoto stavu bytí mohou dosáhnout pouze výjimeční jedinci, jejichž duše jsou staré a vysoce vyspělé, prostřednictvím celoživotní vnitřní práce.

V reálném životě se tento stav bytí projevuje takto: Již nemůžeme být zlí. Neubližujeme sobě, svému tělu ani nikomu jinému energeticky, slovy ani činy. V našem energetickém poli je láska a z ní vycházející radost a klid. Jsme vysílači i přijímači energií a tyto frekvence předáváme druhým. Na druhé nebo své tělo již nereagujeme emocionálním hněvem, protože víme, že to, co děláme druhým, děláme zároveň i sobě. Bez ohledu na okolnosti nás již neovládají strachy ani negativní emoce, vše, co je a co se děje, přijímáme s klidem a vděčností. Neodporujeme životu, protože víme, že vše má svůj důvod a vše jsou to potřebné lekce pro náš další vývoj a růst úrovně vědomí. Víme, že nic hmotného si z tohoto života neodneseme, pouze důsledky svých činů zapsané v duši. Pro každého máme soucit a pochopení, že má svůj příběh a jedná nejlepší, jak umí. Jsme zde pro každého a jednáme bez očekávání odplaty. Dáváme přednost druhému před sebou, vybíráme jeho prospěch před svým, protože štěstí druhého je i naším štěstím. Nepovyšujeme se nad nikoho, protože víme, že nikdo není více ani méně, všichni pocházíme z jednoho zdroje. Všichni odjdeme a všichni musíme chodit na záchod. Všichni toužíme milovat a být milováni, všichni zažíváme radosti i bolesti, smutek, zklamání. Nikdo neodsuzujeme, protože neznáme jeho příběh, čím vším si musel projít, co vše musel zažít. Za každým člověkem nevidíme osobu s maskou, funkci nebo společenský status, ale vidíme dítě, čisté, svobodné a plné lásky, kterým jsme všichni jednou byli, a které po ničem jiném kromě lásky netouží. Chce být pouze viděno a milováno. Žije přítomností, nehanbí se za minulost, nebojí se budoucnosti a není ovládáno egem. Přirozeně odpouštíme všem, protože víme, že každý jednal nejlepší, jak uměl v daný okamžik a na dané úrovni vědomí. Nevěděl, jak jednat jinak, protože kdyby věděl, jednal by způsobem, aby nikomu neublížil a nikdy nemusel litovat něčeho... Existuje nespočetné množství realit vytvořených vědomím vibrujícím láskou, ale co to všechno bude, necháme na vaší osobní zkušenosti. Co musíte vědět je, že dosažení tohoto stavu je cestou duchovního probuzení, růstu a dozrávání.

ZAMILOVANOST. V materiálním světě je láska většinou považována za zamilovanost, protože pro mnoho lidí je to možná jediná zkušenost, kdy byli sami sebou, ukotveni v přítomnosti, plní energie a zdraví. Jejich chování ve stavu zamilovanosti prospělo především jim a partnerovi, ale můžeme říci, že bylo prospěšné pro všechny, minimálně energií, kterou zamilovaní lidé vyzařovali. Skutečná láska, která vytváří trvalý stav zdraví, však není zamilovanost, jak si mnozí myslí, i když bychom ji vzhledem k následkům mohli považovat za určitou formu lásky. Trvá však pouze krátkou dobu, dokud funguje chemický koktejl hormonů namíchaný chemikem – mozkem. Když pominul, naše chování se změní. Pokud jsme již před zamilováním nejednali v lásce, začneme se chovat stejně jako dříve, pokud ne ještě hůř.

VĚDOMÝ PROGRAM LÁSKY. Když mluvíme o lásce, která není omezená časem a podmíněná hormony, považujeme lásku také za vědomý program jednání ve prospěch celku, jehož jsme součástí, být pro něj užitečný a nikdy nikomu neublížit svými činy. Tento program nám umožňuje vědomě programovat naši mysl, a proto považujeme tento program za klíčový v této době kolektivního vědomí lidstva. Lásku můžeme naučit, když se na ni vědomě naladíme. Pak dokážeme vědomě řídit své myšlenky, rozhodnutí a činy ve prospěch celku, a také vědomě hodnotit své činy a poučit se z nich. Jsme lidská bytost a v jakékoliv chvíli děláme nejlepší, jak umíme, na jakékoliv úrovni vědomí. V současném stavu kolektivního vědomí většina z nás jedná v rozporu s láskou a svými činy škodí druhým, ale především sobě a svému tělu. Myslíme si to slovy i činy. To je současný stav vědomí většiny jednotlivců a proto je důležité neodsuzovat se za to, protože všichni děláme nejlepší jak umíme. Kdybychom se trestali za své činy, opět bychom jednali v rozporu s láskou. Odpusťme si a přijměme každý čin, který je v rozporu s láskou, jako lekci, díky které máme příležitost v budoucnu jednat jinak. Abychom věděli, co chceme a co ne, musíme to zažít. Jsme pouze lidé a máme své programy. Tímto způsobem můžeme vědomě změnit a vytvářet své programy, přesvědčení a důsledky, které vzniknou z nich v našich životech. Přirozeně se staneme spokojenějšími, šťastnějšími a zdravějšími.