„Lékař je člověk, který předepisuje léky, o kterých ví málo, na nemoci, o kterých ví ještě méně, lidem, o kterých neví vůbec nic.“ Voltaire
To, co Voltaire věděl už v 18. století, stále platí – a vždy platit bude.
„Lékař je člověk, který předepisuje léky, o kterých ví málo, na nemoci, o kterých ví ještě méně, lidem, o kterých neví vůbec nic.“
To je fakt, který se jasně ukazuje na způsobu určování diagnóz – podle podobnosti symptomů, jejichž příčina je ale u každého člověka jiná. Lékař předepisuje léky systémem pokus–omyl.
A proč je to tak? Protože moderní medicína léčí jen symptomy, ne příčinu, která je vždy neviditelná – a proto ji lékař nemůže poznat.
Skutečná příčina nemoci neleží na úrovni viditelných tělesných projevů, ale v podvědomých programech mysli, vibrujících strachem. Ty neustále spouštějí stresovou reakci těla – i v situacích, kdy k tomu není žádný důvod.
Najít a odstranit tuto příčinu, která se skrývá hluboko v našem podvědomí, je výhradně naše odpovědnost.
Lékař léčí v rámci svých možností – a právě za to si všichni lékaři zaslouží obrovský respekt a úctu. Za jejich náročnou, vyčerpávající a odpovědnou práci s nemocnými, kterým se ze všech sil snaží pomáhat.
Samozřejmě, že v celém tomto kontextu nemluvíme o chirurgii, ale o psychosomatice a stresu – tedy o důsledcích mysli naplněné strachem, který vyvolává stresovou odpověď těla i v běžných situacích.
Stres není nic jiného než fyzický projev strachu.
Civilizační nemoci, intolerance, alergie, autoimunitní poruchy... jsou výsledkem neviditelných souvislostí mezi myslí a tělem, které jsou pro mnohé stále neznámé.
Lékaři neznají náš život – a bohužel, ve většině případů ho neznáme ani my sami.
Proto musíme skrze vnitřní práci otevřít vzpomínky uložené v podvědomí, kde je archivován celý náš život, a najít traumatizující či bolestné zážitky, kvůli kterým nás mysl i dnes zbytečně chrání před opakováním bolesti.
Traumata, pocity méněcennosti, opuštění, nepřijetí, odmítnutí, nedostatku lásky..., životní sliby, mylné výklady minulosti – to vše neustále spouští stresové reakce i tam, kde už nejsou potřeba.
A právě to je příčinou dlouhodobého podvědomého stresu, který se pro tělo stal tak běžným, až se stal fyziologickým stavem.
Pravdou je, že lékař nás sice nemůže vyléčit, ale systém zdravotní péče nám může v léčbě pomoci – protože nám umožňuje věřit v uzdravení.
Tělo reaguje na mysl – a víra v uzdravení spouští uzdravovací procesy.
Víra znamená myšlenku bez frekvence strachu – bez pochybností víš, že se uzdravuješ, a tělo podle toho jedná.
Víra v uzdravení je pro tělo signálem k aktivaci imunitního systému a všech samohojivých funkcí.
Vzpomeň si, jak se hojí řezné rány nebo tělo po úrazech a operacích – není to zázrak?
Inteligence těla je nekonečná. Bylo stvořeno, aby se uzdravovalo samo.
Naše role je v našich myšlenkách.
Pokud vibrují strachem, ozdravné procesy blokují.
Pokud vibrují láskou, tyto procesy podporují.
Jsme tvůrci svého zdraví – a proto na myšlenkách záleží.
Problém léčby těla spočívá v tom, že neznáme své tělo. Nevíme, co mu prospívá a co škodí. Nevíme, jak velkou sílumáme ve svých rukou, když jde o naše zdraví.
Nevíme, že za své zdraví nebo nemoc neseme odpovědnost jen my sami. Ne lékař.
To je chybná víra, kterou jsme si osvojili už jako děti – že když se necítíme dobře, lékař nás uzdraví.
Ale on nemůže. Nikdy nás nemůže vyléčit.
Léky, které nám předepíše, pouze potlačují příznaky.
Diagnóza je jen soubor podobných symptomů – ale příčina je u každého jiná.
Jediné, co nás může uzdravit, je náš správně fungující imunitní systém.
Léčí víra v uzdravení, aktivace imunitního systému v absenci stresu a přeprogramování mysli ze strachu na lásku, z negativity na pozitivitu.
Tělo následuje mysl.
A pokud chceme být zdraví, musíme se zaměřit také na uzdravení mysli – což je možné jen vnitřní prací a poznáváním sebe sama.
Základní rovnice zdraví zní:
Mysl osvobozená od strachu = tělo osvobozené od stresu.
Uzdravíme-li mysl, uzdravíme i tělo.
A tento proces z nás dělá tvůrce vlastního zdraví – a přenáší zodpovědnost z lékařů na nás samotné.
A teď, když to víme, už nám nic nebrání tvořit si zdraví vědomě – a udržovat ho natrvalo.