Sebaláska jako nezbytná podmínka skutečné lásky

Pokud se chceme naprogramovat na lásku, musíme nejen pochopit, co to láska je a jaké má důsledky, ale především ji musíme cítit v sobě a ve vztahu k sobě. Základem skutečné lásky je sebaláska. Nemůžeme milovat druhé, pokud nemilujeme sebe. Když milujeme sebe, už nečekáme lásku od druhých. Na nikom nejsme závislí, protože když máme lásku v sobě, už ji nepotřebujeme od druhého. Je příjemné, když ji dostáváme, ale nejsme na ní závislí. Právě tato závislost je indikátorem toho, zda máte sebalásku, zda jste ve vztahu k sobě v lásce, nebo ne. Zda umíte být sami se sebou, aniž by vám něco nebo někdo v životě chyběl. Mnozí mluví o sebalásce, ale málokdo ví, co to skutečně znamená, jak se k ní dopracovat a jak se projevuje v reálném životě. V naší vnitřní i vnější realitě. Na úrovni vnitřní reality nezažíváme žádné negativní pocity nebo emoce, nežijeme životy druhých, nehrajeme role a nenosíme masky, jsme autentickí a nemáme strach z ničeho, jsme spokojení a nezažíváme žádné vnitřní konflikty, známe svou hodnotu jako lidské bytosti, máme sebe v úctě, užíváme si své dokonalé tělo... a na vnější úrovni přijímáme vše, co je a co se děje, s láskou a vděčností, s pochopením, že vše má svůj důvod a vše, co zažíváme, jsou potřebné lekce pro náš další vývoj a růst. Sebaláska je spojena se sebehodnotou, sebedůvěrou a sebepřijetím. Všichni jsme úžasné a jedinečné bytosti a pokud takto vnímáme sebe, budeme tak vnímat i ostatní. To, co nechceme, aby nám dělali druzí, nebudeme dělat ani my jim. Už toto vědomé krédo nás učí lásce.

Přišli jsme na tento svět milovat a být milováni. Milovat sebe, druhé, život. Jak jsme již řekli, základem skutečné lásky je sebaláska a té nás učí i tělo. Naše tělo je společenstvím buněk. Každá zdravá buňka je součástí celku a v lásce mu slouží. Všechny vzájemně spolupracují, jsou užitečné pro celek a tak naplňují své poslání. Jen tak může tělo prosperovat. Stejně je tomu s lidstvem. Když se naprogramujeme na lásku, konáme v prospěch celku, jehož jsme součástí. Jsme užiteční pro celek a nikomu svým jednáním neubližujeme. A proto svým jednáním neubližujme tělu a s láskou se o něj starejme. Je to zázrak, díky kterému se může naše duše v tomto pozemském životě projevovat, realizovat, tvořit a naplnit tak své poslání – být láskou, šířit lásku a prožít život v lásce.